Tak přátelé a kamarádi, je to tady. Po dlouhé době jsem si dovolil si dovolit dovolenou. Bahama, moře, písek… No to sice ne, ale fakt slibuji, jednou se mi to povede a budu cucat pivo na pláži hentam v té Emerice.

Ale ne, jedeme s rodinkou (tedy konkrétně 5 rodin) na Milavy kousek od Strakonic. Někdo si řekne, proč tam, ale víte, já nejsem nějak přítel drahých dovolených někde u moře, ne že bych byl socka, ale já jsem nejraději tam, kde je dobře. A je v podstatě jedno, kde to je. My se rozhodli, že budeme jezdit právě do kempu na Milavách. Slunce (objednal jsem počasí), děti, kamarádi, prázdná hlava, prostě pohoda a klídek. O nic jiného mi nejde a po ničem jiném netoužím.

Takže.

Týden budu pryč. Sice je pravda, ne zcela offline, ale práci vypouštím. Továrnu, počítače, klienty, prostě všechno. Je mi to jedno. No dobře, není, ale fakt si chci odpočinout a vypustit. Vypnout. Relax. Sluníčko.

Kdyby něco, nechte mi vzkaz. Nebo něco. Ale od zítra na týden jsem prostě na dovolené.

Pa a vopatrně tady, kuřátka.

Jelen

dream_pixabay

Každý máme nějaké sny. Alespoň občas. Sice si to, a to nekecám, občas nedokážeme přiznat, ale máme je. Máme sny realizovatelné, méně realizovatelné a pak ty, které nejdou realizovat ani náhodou. I já mám takové sny. Tak jsem vám tu to trochu sepsal.

 

 

Read More →

Neustále mi někdo říká, co mám dělat. Ne že bych, jako otec, nedělal to samé, ale už mě to, no, jak jen to říct slušně, sere. Sere mě, že mi někdo říká, co mám poslouchat, co mám jíst, s kým se mám stýkat, kde mám pracovat a další a další. Ale pojďme si ukázat, co jako. Jako co jsem tím chtěl říct.
Read More →

Tak a je to tady. Další rok v prdeli. A nezdá se vám, že to píšu nějak pozdě? Napíšou se podobné články dříve?

Dneska ráno jsem vstal a říkám si, že těch 14 dní nějak rychle uteklo. 14 dní volna, klídku, sváteční pohody… Já vlastně ani nevím, jestli nějaké svátky byly. Pořád nějaký shon, samé návštěvy, děti se pořád hádaly a praly se, žena nadávala už pak na všechno, no klasika. Já teda neříkám, mé časté návštěvy restauračních zařízení té sváteční náladě nějak pomohly, ale no, tak já už jsem takový.

Jednou jsem se  zařekl, že nebudu psát bilanční články. Že si nebudu dávat předsevzetí, že nebudu nic slibovat a pak na to celý rok srát. Teď ležím ve vaně a dělám přesný opak.

Jenom jsem chtěl říct. Jaký si ten rok uděláte, takový ho budete mít.

Neslibujte.

Konejte.

Přijdu do práce. Kolega řeší už 2 hodiny problém se strojem. Mašina nechce brát program, samej error, kolega si trhá vlasy. Přijdu, kouknu se, zeptám se: „Parametry jsi kontroloval? Je to správně?. Jo, jasně, nejsem blbej.“ Kouknu, na třetím řádku chyba, opravím a mašina jede.

Jsem dobrej.

Já vím. Samochvála smrdí.

Musíte se alespoň vy sami pochválit, nikdo jiný to za vás neudělá…