[Časosběrný článek, který ale ne… ale tak se radši mrkněte sami.]

 A zase začal. Dalo by se to tak říct. Klid, nepřidal jsem se na temnou stranu abstinentů, i když bych pravda měl, ale tak nějak upřímně si to řekněme, stojí ten svět za hovínko, tak proč si ho trochu nezlepšit, že ano (někde už jsem to slyšel, skupina anonymních alkoholiků?). Já jsem se totiž rozhodl pro takový malý test.

Jednou ráno, když jsem se probudil po nějaké kalbě (samozřejmě jsem šel večer na jedno, ale znáte to, první a poslední a co je mezi tím se nepočítá) a bylo mi tak nějak šoufl. Ani ne tak kocovina, ale jak jsem už jednou slyšel krásný název, bylo mi tak nějak „chujovo“. Ze mě samotného. Já bych vlastně neměl vůbec pít, trochu menší zdravotní problémy tu jsou, ale no tak pane doktore, tož jednu si dám, což co bych si nedal. Ale nepovažuji se za alkoholika (jasně, tohle říká kdejaká násoska, co si budeme povídat). Myslím, že to mám pod kontrolou. Kdo si občas nevypije. A tak proč to nevyzkoušet. Nic, ani kapka alkoholu! Šmitec, hotovo, šlus! A na jak dlouho? Na měsíc! To dám, nejsem srágora.

Bylo 4. listopadu co jsem dostal tenhle nápad. Den poté už jsem své nároky snížil a dáme to na 14 dní. Hlavně aby proboha nebyla nějaká neplánovaná akce, co já si mám vymyslet, že nepiju, to budou kucí čubrnět. Ale byl jsem rozhodnut. A tady jsou ve zkratce mé pocity den po dni:

Den 1: V pohodě, stejně musím do práce, řídím, v práci jsou časté kontroly, nebudeme přeci riskovat.

Den 2: Neřídím. To nevadí, nic se neděje, nekoukej na to.

Den 3: V klidu. V práci je takový fofr, že na to nemám čas myslet.

Den 4: No, ale nealko pivo bych si mohl dát, ne? Není čas, seru na to.

Den 5: Dal bych si jedno. Kurňa, nejsem alkáč, tak klídek. Soustřeď se na práci.

Den 6: A je to v hajzlu! Sedím si tak v sobotu doma, děti na procházce, já si v klidu dodělávám nějakou práci na kompjůterech a tu náhle rachot klíčů v zámku a „Ahoooj tatííí, my jsme domááá! A s našim zvířectvem také naši známí, další 4 děti. Takže se najednou nahrnulo do bytu 6 dětí a 4 dospělí. Neříkám, nevadí mi to, ale jaksi jsem byl náhle v šoku. Mužská část návštěvy rozhodla, že tohle tedy ne a že se jde do hospody. Byl jsem rád, dovedete si to představit jak to doma vypadalo. Ale na druhou stranu mi bylo jasné, že moje předsevzetí vezme za své. No tak jsem mávl rukou a dal si jedno. Tedy dvě. No dobře tři.

Tak a teď si řeknete, že jsem alkáč a člověk, který nedokáže, nebo lépe řečeno neumí zvládat svoje pití. V klidu. Ještě dokážu rozeznat hranice, které se mají dodržovat, ještě zvládám pojem realita.

A vůbec. Co je komu co do toho.

Příště se na podobné experimenty raději vyseru.

Flattr this
Nejlepší hosting - WEDOS.COM


Post Navigation