A proč se vůbec bojím?

Jedna menší úvaha při sobotní směně.
To ticho. Prázdná kancelář. Nikde nikdo nepobíhá, šéf nenadává, nikdo po mě nic nechce, paráda. Takhle bych to chtěl pořád. Opravdu?

Zamyslel jsem se nad tím, co bych chtěl dělat, nebo lépe řečeno, jestli to co dělám, je to, co chci. Momentálně jsem zaměstnán, nebo mám práci (říkejte si tomu jak chcete) v jedné továrně na jihu Čech a dá se říct, že jsem spokojen. Je to bez ironie, aby nebyl problém. Jsem v pozici napůl dělnické a napůl THP. Oficiálně seřizovač CNC vysekávacích strojů. Neoficiálně děvka pro všechno. A nemyslím si, že to v jiných fabrikách je jinak. Baví mě to. Ale.

Ano, je tady to ale. Jsem člověk (nebo možná byl nejsem), který nevydrží moc dlouho na jednom místě a hle, kroutím tady už 9 rok. A musel jsem si přiznat, že to chce změnu. Ale.
Nejde to. Nemůžu. Nebo jo? Ale co když… Když já nevím… Neříká vám tohle to něco? Nezní vám tyto věty v hlavě někdy?

Nejde to, nemůžu. Proč to nejde? Nemůžu zariskovat hledat novou práci, protože se bojím, že to v té nové nevyjde. Manželka už není na mateřské, je na pracáku a kvůli nemoci naší malé dcery jen tak do práce nepůjde.
Opravdu je tohle důvod, nebo se jen bojím s tím něco dělat? Přiznám se bez mučení, že se bojím. A zároveň jsem línej s tím něco dělat. Existuje z tohohle kruhu cesta ven? Samé otázky…

Flattr this
Nejlepší hosting - WEDOS.COM


Post Navigation